Pomoc pracujícím ženám ― chutné těstoviny

Nudle a flíčky z továrny šetří práci zaměstnaným ženám

Těstoviny

Ačkoliv se těstoviny vyráběly průmyslově od konce 18. století, první výrobní linka byla zprovozněna až počátkem 30. let minulého století v Itálii. V českých domácnostech se nudle, flíčky nebo kolínka ještě dlouho poté vyráběly převážně podomácku. Informační leták Československých mlýnů doporučoval počátkem padesátých let hospodyním jakostní, průmyslově vyráběné těstoviny z pšeničné mouky sovětské provenience. Hospodyně, kterým měly makaróny z továrny ušetřit práci, nebyly ženy v domácnosti nebo profesionální kuchařky, ale především dělnice, úřednice a družstevnice, které se navíc ke své profesi musely postarat o rodinu.

Šetrnost, ustavičně vyžadovaná a všeobecně propagovaná ctnost, se dala využít jak v makroekonomickém měřítku (organizovaný sběr druhotných surovin ― včetně tzv. brakové literatury; masové spoření výplat ve státních ústavech atd.), tak i v drobných poměrech jednotlivých domácností. Zatímco se šetřilo všude ― elektřinou, pečivem, papírem..., v údernických závodech napájela obrovská množství energie nové a nové pracovní normy, zvyšující se ad absurdum: "Mezi úderníky se vyskytly fenomény, skutečné nebo domnělé: soudruh Krejčí z Gottwaldových závodů v září 1949 plnil normu na 250 %, frézař Němec ze Svitu na 500 %, svazák―úderník Rosendorf z Vítkovických železáren dosáhl 1 107 % normy, škubačka husí Kvítková oškubala za osm hodin 72 husy místo normovaných šestnácti atd." (Černý, 1992)

Neustálé zvyšování pracovních výkonů ― po vzoru sovětských úderníků ― si vynutilo zásadní změnu denního režimu. Protože se pracovního šílenství počátku padesátých let měl povinně zúčastnit celý národ, začalo "pověstné 'dojíždění do práce' [...] třebas i čtyřicet kilometrů od bydliště, úmorný a zmatený pohyb lidí vlakem či 'dělnickým autobusem' od čtyř ráno do pozdních večerů, ten otrávený, utahaný, ušmudlaný cval lidských davů sem a tam, který zůstal již znakem našeho života a naší ' osvobozené' práce. (Černý, 1992)

Jedním z důsledků pracovního nasazení žen v nově budovaném lehkém i těžkém průmyslu byly nové profesní role, které neznamenaly definitivní konec rodinných povinností, ale přibyly k někdejší roli hospodyně, paní domu (nebo spíš bytu), jež se hrála alespoň po večerech. Na pomoc pracujícím ženám přispěchaly staronoví pomocníci ― polotovary, v čele s chutnými těstovinami: "Zaměstnaná žena počítá s každou minutou. Ve svém pracovním programu má vyhrazenu jen omezenou dobu na přípravu večeře. Nebudete se proto zdržovat přípravou pracných pokrmů, ale přijdou jí na trhu velmi vhod některá polohotová nebo hotová jídla, která velmi zkrátí kuchyňskou přípravu. Mezi ně na prvním místě patří dobré těstoviny." (Naše domácnost, 1951).

 

Nudle, flíčky, kolínka nebo makarony ‒ tolik oblíbené v české kuchyni ‒ mají jednu vadu: dají spoustu práce...

 

Po odmítnutí Marshallova plánu byly československé těstoviny vyráběny ze sovětské mouky.

 

Při Studijním a zkušebním ústavu Československého Svazu Žen fungovala též "studijní kuchyně"; laboratoř, která s vědeckou pečlivostí vyvíjela energeticky hodnotné pokrmy, jenž se daly rychle připravit po návratu z práce domů z balíčku těstovin a krabičky rajského protlaku, pohotově připravených ve spíži.

 

PŘEDPIS NA SPAGHETTI S RAJSKÝM PROTLAKEM:

40 dkg spaghett, 5 dkg tuku, 3 dkg sýra, 1 šálek rajského protlaku, sůl, pepř. Spaghetti uvaříme do poloměkka, odcedíme, promastíme, promícháme s rajským protlakem, dáme do ohnivzdorné misky, vymazané tukem. Navrch posypeme sýrem, pokapeme tukem a v troubě krátce zapečeme.

(Recept z časopisu Naše domácnost, 1951)