Meruňkový dortík s betonovou náplní

První československý panelový dům

zápalkové nálepky 50. let

Evropou obchází strašidlo. Je to bubák nezadržitelného pokroku, tvrdý ke všemu, co se přežilo, a zcela bezohledný k pozůstatkům z období, která považuje za úpadková. Místa, která vyhodnotí jako pokleslá, chce pozdvihnout na výši doby. Pozdvihování má mnohdy podobu retuše; zvlášť pokud ekonomické důvody brání radikální očistě demolicí. Ďáblický dům čp. 771 v ulici U Prefy mohl být pokrokových korekcí zcela ušetřen — nejedná se přece o ledajakou řadovou stavbu ze sídliště. Jde o doklad průkopnické koncepce, využité v polovině padesátých let při realizaci prvního československého panelového domu, který přece má — přinejmenším v rámci chronologického vyprávění o vědeckém a technickém pokroku — nezpochybnitelné místo.

 

Ďáblický dům, experimentální předchůdce typizovaných panelových staveb 60. a 70. let, měl všechny předpoklady stát se památkovým objektem, který nepodléhá pokrokovému vektoru. Jestliže podlehl, pak tedy především požadavku podobat se svému okolí. Po rekonstrukci v roce 2009 zmizela opovrhovaná šeď panelů pod vrstvou z polystyrénových desek a meruňkového nátěru, který podle psychologů barev "obnovuje, oživuje a jemně stimuluje [...] může rozpustit a odstranit emocionální blokády." Je to "barevný odstín, který je nejblíže barvě pokožky, udržuje v proudu životní energii [...]."

 

Aktuální vzhled prvního československého panelového domu. Praha — Ďáblice, ulice U Prefy č. p. 771.

 

Ozdobná římsa na sedlové střeše panelového domu po rekonstrukci v roce 2009.

 

Retuš provedená na prvním československém paneláčku v roce 2009 je dokonalá. V ďáblickém meruňkovém dortíku přesto zůstává jako zvláštní příchuť trvalá hodnota jednoho průkopnického činu. Domněnku potvrzuje článek "První panelový dům v novém kabátě", uveřejněný v Ďáblickém zpravodaji. V textu se dočteme, že dům, dokončený podle projektu Miloslava Wimmera v roce 1955, byl po čtyřiapadesáti letech "zateplen a obléknut do nového kabátu. Barevně velmi osvěžuje Ďáblice a vůbec nevypadá na panelového seniora. Paráda!!"
[Ďáblický zpravodaj 9/2009, s. 3]

Zateplení a nátěr je tedy pouze "kabát", který těsně přilnul k původní hodnotě historického činu jako hřejivá a zářivá přidaná hodnota. První panelový dům už nebude působit svým vzhledem; zůstane fotograficky dokumentovaným a v textu stvrzeným technickým výkonem. Původ domu přestal být čitelný v místě pozorování: stal se kusem historie, aniž by vypadal "historicky".

 

První československý panelový dům před rekonstrukcí.

 

V reakcích na rekonstrukci prvního panelového domu bylo možné číst též o selhání památkové péče: "Původní fasádu nedávno zničily tepelné izolace a památkářům nezbývá než litovat, že stavbu včas neprohlásili za památku."
[Týden 49/2011, s. 40]

Fasáda ale přece není zničena; je ukryta pod krustou určenou k oloupání — namísto slupky, která by se předváděla jako nezpochybnitelná (původní a tedy nesloupnutelná) historická reálie. Jistě, nebylo by nic vhodnějšího, než ukazovat věci takové, jaké skutečně byly... kdyby něco takového bylo alespoň trochu možné. Ani nejcitlivěji zrekonstruovaná fasáda není a nemůže být "obrazem doby"; výsledný obraz se nikdy neukazuje v podobě uznané kulturní památky, ale neustále se vytváří a znovu obnovuje v aktuálním užití.

 

Stavba prvního československého panelového domu (1954).

 

Autorem soustavy, použité pro výstavbu prvního panelového domu v Československu byl Miloslav Wimmer (1922 — 2010). Podle vlastní vzpomínky, uveřejněné v Ďáblickém zpravodaji, se na konci 40. let zabýval vývojem stavebních konstrukcí: "V roce 1948 jsem podal návrh do soutěže na bytovou výstavbu, místo vyhodnocení jsem byl povolán do Studijního a typizačního ústavu Praha a Čs. stavební závody n.p. zařídily Battistovu cihelnu v Ďáblicích jako dílny a laboratoře. V roce 1950 jsem byl pověřen jejich vedením. Pět let jsem bydlel na kruhovce cihelny a jako spolupracovníky jsem dostal partu ze stavby mládeže. Prvním úkolem bylo vyřešit váhu stropu, poprvé bylo využito bioniky (vývoj stropních konstrukcí v analogii s vývojem přírodní konstrukce přesličky za 150 milionů let). Navržený stropní panel ze žeber 3 — 5 cm snížil hmotnost stropu ze 480 na 120 kg/m2. Vlastní skelet prokázal jedenáctinásobnou tuhost. Na povrchovou úpravu lehkého stavebního panelu byl udělen čs. patent. V roce 1953 byl skelet dokončen, do r. 1956 provedeny všechny zkoušky a následoval Řád práce. V dalších letech bylo takto postaveno např. Zahradní Město nebo sídliště Riga v Lotyšsku, systém byl aplikován Konstruktivou v Mladé Boleslavi. Hmotnost bytu klesla ze 148 na 77 tun."
[Ďáblický zpravodaj 3/2005, s. 1]