Diapozitivy, plakáty na plátnech kin

Diapozitivy

Reklamní diapozitivy se promítaly už v prvních biografech; světelná reklama byla oblíbenou a účinnou formou propagace: avizovala chystaný program kina, později (ve třicátých letech) doprovázela prodej gramofonových desek s oblíbenými filmovými šlágry. V biografech socialistického Československa diapozitiv přijal nový hospodářský i pedagogicko‒politický program: vychovat zákazníka, který bude mít jasné představy o svých nákupních potřebách.

Diapozitiv byl považován za obdobu plakátu,„který se místo na výlepní ploše promítá na plátně kin. Pro účinnost a sílu působení je samozřejmě výhodné, že je obecenstvo v kinech při promítání diapozitivů již značně soustředěno a promítanému propagačnímu sdělení věnuje pozornost.“ (Häckl, 1962)

 

Diapozitivy sloužily majitelům kin k inzerci příštího programu. Skleněný reklamní diapozitiv 85 x 85 mm z období Protektorátu Čechy a Morava.

 

Ztemnělý kinosál, z nějž se nebylo možné jen tak nenápadně vytratit, byl ideálním místem propagačního působení. Jistou nevýhodu představovala relativně krátká doba promítání, přibližně pět vteřin. Sdělení proto vyžadovalo úsporu slova a jednoduchost grafického provedení:

 

Skleněný reklamní diapozitiv 85 x 85 mm z počátku 50. let. "Při tvorbě diapozitivů je nutné postupovat od úvahy, co může divák za tak krátkou dobu [promítání] vůbec vnímat. Tomu musí pak být podřízen obsah i provedení. Přidlouhém textu, který divák sotva stačí přečíst, unikne mu vyobrazení; při náročné grafice, byť i zajímavé, nemá dostatek času na vnímání textu. Prakticky může diapozitiv sdělit pokaždé jen jednu jasnou a srozumitelnou myšlenku".

 

Se změnou ekonomických podmínek se v socialistickém Československu padesátých let radikálně změnila i náplň propagace. Autoritativní příručky, určené propagačním pracovníkům, vedly přísnou dělící linii mezi "bývalou reklamou" a novodobými propagačními prostředky, které už nesměly ponoukat ke zbrklé a pošetilé koupi nepotřebných tretek, ale – v souladu s výchovným programem socialistické propagace – zákazníkovi otcovsky radit, přátelsky a zodpovědně informovat a při "nákupních úvahách" jej vést "k neunáhlenému rozhodování a k rozumnému vydávání peněz."

 

Skleněný reklamní diapozitiv 85 x 85 mm (1957) propagující ukládání peněz do Státní spořitelny.

 

Socialistická propagace příliš nerozlišovala mezi prezentací spotřebního zboží a agitací ve prospěch klíčových politických myšlenek. Ještě na počátku 60. let uvažoval Bohuš Häckl o tom, že to budou právě mimoekonomické úkoly propagace, které se budou neustále stupňovat, "až se konečně stanou v komunistické společnosti jejím jediným posláním." (Häckl, 1962) Diapozitivy, stejně jako ostatní propagační prostředky, podporovaly pracovní nasazení a měly přispívat k plnění pětiletého plánu. Stejně jako agitační hesla zápalkových nálepek, byly i pokyny světelných plakátů prezentovány jako dobré rady, případně poznámky v nadosobním pracovním kalendáři:

 

Skleněný diapozitiv (85 x 85 mm), který před hlavním programem upozorňoval přítomné družstevníky na důležitost silážní kukuřice.

 

K nejpozoruhodnějším výzvám, kterým museli počátkem padesátých let čelit návštěvníci biografu před začátkem hlavního programu, patřily výzvy k účasti na národní směně. Podobně jako při pozdějších Akcích Z (svépomocí prováděných úpravách obcí za účelem jejich "Z"velebení) byla účast na nedělní národní směně dobrovolnou povinností každého uvědomělého občana.

 

Skleněný diapozitiv (85 x 85 mm). Václav Černý k původu brigádnictví poznamenal v Pamětech, že šlo o "staré vynálezy ruské revoluce. [V] létech občanské války pracovní morálka v ruském průmyslu tak neslýchaně upadla a ruská města se proměnila v tak děsivá smetiště odpadků a trosek, že bylo absolutně nutné jednak vyvolat hnutí 'udarnikov', aby produkce vůbec oživla, jednak zřídit či spíš navelet občanské uklízečské prapory, aby se města neudusila v smetí. Připomíná se — jako veliký dějinný příklad — výjev usmívajícího se Lenina s koštětem v ruce v čele očistné brigády na nádvoří Kremlu! A tyto výpomoci z nouze ruské invence [...] se stávaly pomalu 'normou' naší socialistické práce, hrozily se v ní ujmout a zakořenit jako pravidlo a samozřejmost, a také se ujaly! Socialismus se u nás měnil v instituci válečné mobilizace na věčnost [...] S údernickým a brigádnickým apelem se režim obrátil především na mládež jakožto živel oduševnitelný k boji. I byly úderky mládeže a brigády mládeže a hnutí mládeže a svazácké výzvy, a režim se radostně holedbal, po krátkou dobu právem, že mládež získal." (Černý, 1992)

 

Klíčová slova:

diapozitiv / socialistická propagace / propagační prostředky / kino / reklama / propaganda / agitace