1922—1981

Vystudoval VŠUP v Praze u profesora Josefa Nováka. Od počátku 50. let se společně s Ondřejem Sekorou podílel na výtvarném profilu Státního nakladatelství dětské knihy. Jako výtvarný redaktor působil také ve Státním pedagogickém nakladatelství a ve Světě sovětů. Od roku 1955 ilustroval ve svobodném povolání širokou škálu žánrů, od dobrodružných a historických románů až k uměleckonaučným a technickým publikacím. Ilustrace ovlivněné „bruselskou“ estetikou kombinoval s fotografiemi a často je provázel kreslenými vtipy. Výsledný celek však dokázal vždy přizpůsobit a podřídit textu, s nímž zrovna pracoval. S bývalými spolužáky Zdeňkem Mlčochem, Teodorem Rotreklem a Františkem Skálou vytvořil na konci 50. let jádro umělecké skupiny Radar. Jako člen výtvarných komisí Ústřední půjčovny filmů navrhl velké množství filmových plakátů.

Dobroslav Foll, Co se čemu podobá, SNDK, 1964
Pomocí mřížky je možné měnit vzhled obrázků.

1926–1977

Vystudoval AVU v Praze u Otakara Nejedlého a Vlastimila Rady. Jeho rané práce ovlivnila civilistní poetika členů Skupiny 42 Kamila Lhotáka a Karla Součka. Od počátku 60. let rozvíjel osobité pojetí grafické zkratky. Kolorovaná perokresba, která se stala jeho hlavní ilustrační technikou, přispěla k oproštění od malířsky cítěné a pečlivě uspořádané scény, dovolila mu přeskupit zobrazené předměty do zcela nových konfigurací a přeměnit fyziognomii postav v siluety a výrazné znaky. V mnoha obměnách se ve Fukově volné tvorbě i v ilustracích objevoval motiv labyrintu jako symbol systému, z nějž není úniku. Fuka vytvořil stovky knižních obálek, grafických úprav a ilustrací, které získaly četná ocenění a proslavily českou knihu v zahraničí. V únoru 1967 emigroval s rodinou do USA.

Vladimír Fuka, ilustrace pro Mateřídoušku, 1963

1924—2011

V době nacistické okupace studoval na pražské Grafické škole, po válce navštěvoval přednášky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Koncem roku 1949 vytvořil s autorem námětů Bedřichem Kopecným (1913—1972) tandem zaměřený na výrobu kresleného humoru. Pod společným pseudonymem Neprakta publikovali během dvaceti let bezmála deset tisíc kreslených vtipů. Některé z nich se objevily i na prvním vystoupení tvůrčí skupiny Máj v roce 1957. V 60. letech vystavovali oba Nepraktové se sdružením Polylegran. Jiří Winter kreslil pro Československou televizi, spolupracoval s Laternou magikou a jeho výrazné charaktery, vymezené silnou a stejnoměrně vedenou linií, se objevily v několika animovaných filmech. Ilustroval technické i přírodovědné publikace a dlouhou řadu humoristických titulů, především povídky, romány a libreta komiksových seriálů Miloslava Švandrlíka.

Jiří Winter, Učme se od klasiků, Dikobraz, roč. X, č. 46, 11. listopadu 1954, s. 365

1924
12. července se narodil v Praze.
1935
Začal studovat sedmileté reálné gymnázium, nejprve v Dušní ulici, později na Malé Straně.
1940
V bazaru se starožitnostmi na Karlově náměstí se seznámil s Bedřichem Kopecným, který jej poučil o starém asijském a severoafrickém umění.
1942
Po maturitě nastoupil na grafickou školu.
1943
V rámci totálního nasazení pracoval v zahradnictví Trójského zámku.
1944
Na jaře byl společně s rodiči zatčen gestapem a obviněn z přechovávání střelných zbraní. Zbytek války strávil v bavorské káznici v Bernau u jezera Chiemsee.
1945
V červnu se vrátil do Prahy. Po otci, který na sklonku válku zemřel ve vězení na Pankráci, převzal sklenářskou dílnu.
1946
Začátkem roku začal studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim nastoupil půlroční náhradní vojenskou službu.
1949
Na přelomu října a listopadu začal s přítelem Kopecným kreslit vtipy, které pak pod společným pseudonymem nabízeli v redakcích novin a časopisů. V listopadu poprvé uspěli ve Svobodném slově, o měsíc později v Dikobrazu.
1950
Převzal od Kopecného vedení záznamů o Nepraktových vtipech.
1953
Ilustroval technické publikace, kynologickou příručku a knihu o včelách. Na podzim začal spolupracovat s Československou televisí.
1954
Jako člen SVU Marold vystavoval společně s Karlem Mrázkem.
1955
V prosinci vyšel v Dikobrazu tisící Nepraktův vtip.
1957
Vystavoval s tvůrčí skupinou Máj. V pražském Obecním domě se tehdy objevilo sedmnáct Nepraktových vtipů.
1960
Ve výtvarné soutěži na druhém ročníku Haškovy Lipnice získal společně s Kopecným první cenu. Začal spolupracovat se spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem. Pro animovaný film režiséra Eduarda Hofmana Červená aerovka vytvořil ploškové loutky.
1961
Spolupracoval s Laternou magikou na přípravě nového programu.
1963
Navrhl charaktery pro „dokumentární historickou reportáž“ Josefa Kořána Poselstvo krále Jiříka.
1966
Jako scenárista a výtvarník se podílel na vzniku animovaného filmu Pražská strašidla.
1968
V srpnu začal vycházet v Ohníčku komiks Sek a Zula. Do bývalého časopisu Svět sovětů, přejmenovaného na S32, kreslil seriál Jak vyhubili upíry na Rusi.
1969
Ilustroval první díl Švandrlíkových Černých baronů.
1970
Miloslav Švandrlík nahradil Bedřicha Kopecného v úloze libretisty Nepraktových vtipů. V srpnu vyšel v Dikobrazu první kreslený vtip nového autorského tandemu.
1972
Po smrti Bedřicha Kopecného se stal výhradním majitelem někdejšího „firemního“ jména.
1980
V prostorách Staroměstské radnice vystavoval více než tisíc kreseb.
1981
Na prvního máje obdržel titul zasloužilý umělec „za dlouholetou uměleckou činnost, kterou obohatil náš kulturní život“.
1984
Nakladatelství Práce vydalo dosud nejrozsáhlejší soubor vtipů, knihu 929× Neprakta.
1993
Třetím autorem námětů Nepraktových vtipů se stal novinář Emil Schneider (1949–2010).
2001
Byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů za největší počet (třicet pět tisíc) publikovaných kreslených vtipů.
2011
30. října zemřel v pražské vojenské nemocnici.

1928—2013

Absolvoval VŠUP v Praze u profesorů Antonína Pelce a Josefa Kaplického. Od poloviny 50. let kreslil karikatury do Mladé vesnice a Dikobrazu. Ilustroval desítky knížek pro děti a obrázkovými seriály přispíval také do dětských časopisů. Osobitý výraz nalezl v poněkud paradoxním spojení naivizující kresby se sarkastickou jízlivostí. Navrhoval charaktery pro kreslené a loutkové animace i kostýmy pro hraný film. Ve snímku režiséra Pavla Hobla Máte doma lva? (1963) se objevil v roli malíře. Po srpnové okupaci odešel s rodinou do Londýna. Pracoval jako animátor a kreslíř seriálu ilustrovaného čtení Jackanory, který vysílala BBC. Pro exilové nakladatelství Rozmluvy navrhoval knižní grafiku a obálky.

Jan Brychta, ilustrovaná anekdota ze satirického týdeníku Dikobraz, 1958

1928—2012

Studoval na Státní grafické škole u Petra Dillingera a Richarda Landera. Ze čtvrtého ročníku přestoupil na VŠUP do právě vznikajícího ateliéru kresleného filmu. Vzhledem k incidentu na prázdninové brigádě v pohraničí však musel školu opustit a začal spolupracovat s týdeníkem Dikobraz. Od roku 1952 se ve svobodném povolání věnoval kreslenému humoru, ilustroval satirické texty a později také knihy určené dětem a mládeži. Malákova věcná a jasná kresba se uplatnila i v animovaných filmech režiséra a scenáristy Jiřího Brdečky. Na počátku 60. let byl jedním ze zakladatelů sdružení Polylegran. Politické karikatury, které publikoval během pražského jara, ocenila nastupující normalizace četnými obstrukcemi a omezila jeho práci na ilustrování dětských knížek a komiksových seriálů.

Jaroslav Malák, Zdenek Seydl, kresby k animovanému filmu Jiřího Brdečky Špatně namalovaná slepice, 1963

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Člověk pod vodou, 1961

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky Dezertér, 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky The Frozen Logger (Zmrzlý dřevař), 1965

Jaroslav Malák, kresba k animovanému filmu Jiřího Brdečky The Frozen Logger (Zmrzlý dřevař), 1965

1923—2004

Ilustrací a grafickou úpravou knih se zabýval od studií na VŠUP, která dokončil v roce 1949. Fascinace světem moderní vědy a techniky jej přivedla k ilustrování naučných publikací a vědecko-fantastických románů. Na sklonku 50. let založil společně se spolužáky z VŠUP Dobroslavem Follem, Františkem Skálou a Zdeňkem Mlčochem uměleckou skupinu Radar. Rotrekl zpočátku usiloval o realistický popis skutečnosti, založený na zevrubných znalostech technických principů a na precizním zvládnutí kvazi fotografických efektů. Později experimentoval s vrstvením syntetických hmot a malbu kombinoval s nalezenými předměty. V 70. letech dospěl k svéráznému pojetí pop-artu, prosycenému obavami o další vývoj technické civilizace.

Teodor Rotrekl, Ilustrace z knihy Václava Kovala 25 divů v našem domě, 1961

1901—1983

Malíř židovského původu, pocházející z Opavy, studoval ve 20. letech v Karlsruhe a v Berlíně u Emila Orlika a Willyho Jaeckela. Válečná léta strávil v nacistických koncentračních táborech. Po Terezíně a Osvětimi byl internován v Sachsenhausenu, kde se stal členem týmu padělatelů bankovek. Do Československa se vrátil jako přesvědčený komunista. V éře nejtužšího stalinismu patřil k důsledným následovníkům sovětských karikaturistů. Kreslil agitační plakáty a karikatury pro Rudé právo a Dikobraz. Jeho politická satira se uplatnila také jako knižní ilustrace. Do československých tiskovin přispíval i poté, co se v roce 1955 přestěhoval do východního Berlína.

Leo (Lev) Haas, Dikobraz 1953

Leo (Lev) Haas, karikatura, Dikobraz 1956

1925—1990

Už jako student pražské VŠUP, kterou absolvoval v roce 1950 v ateliéru Jana Sokola, začal spolupracovat s nakladatelstvím Mladá fronta. Prosadil se jako ilustrátor časopisu Mladý technik. Dokázal přesvědčivě znázornit složité stroje a jejich součásti, řezy dopravními prostředky i lidskými těly. Jeho rané práce charakterizuje spojení technické ilustrace s humoristicky pojatou stafáží. V letech dogmaticky prosazovaného socialistického realismu kouzlil věrohodné vize vesmírných letadel nebo kosmických laboratoří. Počátkem 60. let opustil detailně popisný realismus ve prospěch výrazněji stylizovaných tvarů, které v dlouhé řadě technicko-naučných publikací a encyklopedií neztratily nic z instruktivní názornosti.

František Škoda, ilustrace z časopisu Mladý technik, 1953

1925—1986

Vystudoval VŠUP v Praze u Františka Muziky a Antonína Pelce. Ke studentským aktivitám z konce 40. let patřily hudební happeningy, které pořádal společně s Milanem Grygarem. V první polovině 50. let byl výtvarným redaktorem časopisu Československý voják, později přispíval do týdeníků Dikobraz a Mladý svět. Od počátku 60. let navrhoval ve svobodném povolání plakáty i drobnou propagační grafiku. Kreslil obrázkové příběhy a ilustroval řadu dětských knih. Od poloviny 60. let pracoval na ilustracích k zeměpisné encyklopedii S malířem kolem světa (1984), která obsahuje přes tisíc akvarelů a kreseb. Se sdružením Polylegran se účastnil výstav karikatur a kresleného humoru. Výrazný geometrizující styl v 70. letech opustil ve prospěch lyričtějšího výrazu.

Jiří Kalousek, komiks ze zpravodaje Klubu mladých čtenářů Malý čtenář, 1964, s. 13

Bidstrup, Herluf

(1912―1988) Dánský umělec, kreslíř a karikaturista, narozený v předvečer Světové války v Berlíně. Během studií malířství na Akademii výtvarných umění v Kodani začal v dánském listu Berlingske Tidende uveřejňovat humoristické kresby. V roce 1936 se stal zaměstnancem sociálně demokratických novin, které opustil na konci Druhé světové války, kdy se jeho politická orientace posunula radikálně vlevo. Jako člen Komunistické strany Dánska byl od roku 1945 kreslířem komunistického listu Land og Folk. V padesátých letech cestoval po zemích Sovětského bloku, navštívil Čínu a několikrát pobýval v Československu, kde byly jeho karikatury a kreslené příběhy velmi oblíbené.

Herluf Bidstrup skicuje Čechoslováky >

Bureš, Karel

(1909―2000) doktor přírodních věd, krajský přeborník v plavání, sportovní novinář a redaktor. V letech 1938―1941 a 1946―1948 spolupracoval s Jaroslavem Foglarem; nejprve v Mladého hlasateli, po Druhé světové válce v časopisu Vpřed. Po únorovém převratu vstoupil do komunistické strany; pracoval v redakcích časopisů Zdroj, Junáci vpřed, Mladý technik a Stadion. V padesátých letech se jako provokatér ve službách Státní bezpečnosti podílel na perzekuci skautských funkcionářů.

VPŘED Rychlé šípy, junáci, pionýři >

Čtvrtek, Václav

(1901―1971) spisovatel; v padesátých letech spolupracoval s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr nebo Pionýrské noviny. V Československém rozhlase pracoval jako dramaturg a vedoucí vysílání pro děti a mládež. Po roce 1960 se věnoval výhradně literární činnosti; psal především pohádkové příběhy a knihy pro děti.

Země - vesmír - Bububulám >

Fischer, Jan

(1907―1960) vystudovaný právník, činný jako ilustrátor a reklamní grafik. Pro Jaroslava Foglara nakreslil od roku 1938 přes dvě stovky příběhů Rychlých šípů. Po roce 1951 pracoval jako dělník v sodovkárně, propagační pracovník národního podniku Meopta Košíře nebo v kolektivu Výtvarnictví - propagace. Po zbytek padesátých let ilustroval sportovní tituly (Setkání pod jižním křížem Karla Bureše; Když chytal Plánička Karla Štorkána; Hokej, můj osud Josefa Laufera).

VPŘED Rychlé šípy, junáci, pionýři >

Foglar, Jaroslav

(1907―1999) prozaik, publicista, redaktor časopisů pro mládež a významná osobnost českého skautingu. Po Druhé světové válce působil v časopisu Junák, od roku 1946 redigoval s Karlem Burešem týdeník Vpřed. V druhé polovině roku 1948 byl z redakce časopisu vyhozen. Protože Skautské hnutí bylo zakázáno, vedl mládežnické oddíly pod záštitou Městské stanice mladých turistů. V polovině padesátých let podepsal spolupráci se Státní bezpečností; nikdy se neprokázalo, že by tím někomu uškodil.

VPŘED Rychlé šípy, junáci, pionýři >

Foll, Dobroslav

(1922―1981) malíř, grafik, ilustrátor a karikaturista. V roce 1949 absolvoval VŠUP v Praze; o deset let později s bývalými spolužáky (Z. Mlčochem, T. Rotreklem a F. Skálou) vytvořil jádro umělecké skupiny Radar. V padesátých letech se spolu s Ondřejem Sekorou podílel na výtvarném profilu Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1955 jako samostatný výtvarník ilustroval beletrii, naučné knížky pro děti. Od konce padesátých let byl členem umělecké komise ÚPF a vytvořil velké množství filmových plakátů.

Letiště Praha - Měsíc >
Země - vesmír - Bububulám >
Rukulíbám Dobrý den >

Gaudl, Zdeněk
Vaříme chutně i z mála >

Haas, Leo

(1901—1983), grafik a malíř; studoval akademii v Karlsruhe a užité umění v Berlíně. Před Druhou světovou válkou byl souputníkem německých expresionistů. Válečná léta strávil v nejrůznějších nacistických lágrech ― v Terezíně pracoval pro židovskou samosprávu, v Osvětimi skicoval pro dr. Mengeleho; v Sachsenhausenu se stal členem týmu padělatelů bankovek. Věznění přežil, a do Prahy se vrátil jako přesvědčený komunista. V českých novinách a časopisech publikoval politické karikatury i poté, co v roce 1955 odešel do Východního Berlína.

Nekřečkujte v spíži mouku! >

Hegr, Jindřich

(nar. 1933) restaurátor, malíř, grafik, ilustrátor. Studoval VŠUP; v letech 1950–1955 pak Akademii výtvarných umění v ateliér profesora Vlastimila Rady.

Země - vesmír - Bububulám >

Heilbrunn, Leo

(1891―1944) úspěšný reklamní grafik a ilustrátor. Pracoval pro brněnskou továrnu ALPA. V roce 1930 vytvořil pro tuto firmu modré logo s velkým bílým písmenem "A" a žlutou hvězdou. V roce 1942 byl internován v Terezíně, zahynul o dva roky později v Osvětimi.

Haló, tady kosmetika!>

Henrych, Josef

(?) propagační pracovník, aranžér; autor knih Abeceda průbojného aranžování, Moderní aranžování, Organisace práce a myšlenek pro účelné využití výkladních skříní, v nichž během 40. let stanovil zásady pro úpravu moderní výlohy.

Bagr nabírá knihy. Dobře provedeno. >

Jírů, Václav

(1910―1980) fotograf, novinář, reportér, redaktor a spisovatel; autor populárně naučných publikací o technice a estetice fotografie. V roce 1957 založil a vedl magazín Fotografie. Jeho klíčovým projektem byla výtvarná fotografie, která měla "zachycovat vteřiny života a komponovat z nich písně o člověku, o jeho práci a pokroku" (Jírů, 1949).

Výstižné okamžiky práce >

Korejs, Milan
Rukulíbám Dobrý den >

Kořínek, Václav
Mraveniště si rozvracet nedáme! >

Krátký, Radovan

(1921―1973) překladatel, dramatik a satirik, autor naučných knih pro děti. V letech 1951―1957 byl redaktorem Dikobrazu. Přispíval rovněž do dalších periodik (Mladá fronta, Lidová kultura, Práce, Roháč, Kultura, Literární noviny). V polovině padesátých let vydal příručku Pojďte s námi dělat satiru. Satira v závodním časopise a v názorné agitaci (1954). Ve službách stranické ideologie tepal pozůstatky maloměšťáctví (včetně tzv. pověr a náboženských přežitků) a vůbec vše, co brzdilo budování nové společnosti. Vedle Abecedy hlouposti menší i větší (1955) nebo prózy Jedenadvacet senzací (1956) je ukázkou nesnášenlivé a bojovné satiry padesátých let především jeho "studie na živočichozpytném podkladě" Pásek z roku 1954.

Strašidla z Trafouše >

Kubašta, Vojtěch

(1914―1992) architekt, malíř, grafik a ilustrátor; autor litografických cyklů se staropražskými motivy a velmi oblíbených prostorových knížek. Především pro nakladatelství Artia jich vytvořil více než pět desítek. Počátkem padesátých let se jako ilustrátor dětských knih výrazněji neuplatňoval. Působil jako aranžér a výtvarník didaktických výstavek Studijního a zkušebního ústavu Československého svazu žen nebo jako kreslíř svazového magazínu Naše domácnost. "Za vynikající práci v oblasti knižní grafiky" se dočkal vyznamenání; za spolupráci s časopisy pro mládež neméně hodnotného čestného odznaku SSM.

Vaříme chutně i z mála >
Ke všemu se nehodí knedlík >

Kybal, Antonín

(1901―1971) malíř, textilní výtvarník a pedagog. Výstava jeho koberců v roce 1949 se stala "přímo manifestací nových forem sepětí výtvarníka s průmyslem" (Spurný, 1973). Počátkem padesátých let vystřídal geometrické členění ploch zobrazujícími – figurálními nebo krajinnými – motivy, a realizoval velké vládní zakázky: reprezentační gobelíny pro Československé velvyslanectví v Moskvě, pro Muzeum Klementa Gottwalda a kulturní centra v Berlíně nebo ve Varšavě. S kolektivem svých žáků na VŠUP vytvořil pro Světovou výstavu v Bruselu (1958) monumentální tapisérii Československé hrady a zámky, městské a přírodní rezervace.

Užívejme umění! >

Lada, Josef

(1887―1957) karikaturista, ilustrátor, spisovatel, autor výprav, scén a kostýmů k filmu, divadelním hrám i operám. V roce 1947 obdržel titul národní umělec. V padesátých letech ozvláštnil své idylické vesničky některými pokrokovými detaily.

Tanky míru >

Lavante, Arnošt

(1924) odborník na měřící a řídící techniku, vývojář prvních čsl. televizních přijímačů a publicista. Dětství, část mládí a léta Druhé světové války strávil v zahraničí; do Československa se vrátil v roce 1950. Jako zaměstnanec strašnické Tesly se v roce 1952 stal členem skupiny pověřené vývojem a výrobou prvního televizního přijímače. Za úspěšné zvládnutí úkolu byl vyznamenán řádem „Za zásluhy o výstavbu“. Po sovětské invazi roku 1968 odešel do západního Německa; pracoval v Mnichově u firmy Siemens. V 70. letech vyvíjel polovodičové paměti pro průmyslové počítače.

Monoskop, nedostižný ideál >

Lenin, V. I.

(1870―1924) vystudovaný právník, vůdce bolševické strany, profesionální revolucionář a sovětský politik. Svým následovníkům zanechal rozsáhlé teoretické dědictví i řadu praktických příkladů, jak provádět revoluční teror.

Revoluce v Zapadlém údolí >

Lhoták, Kamil

(1912―1990) vystudovaný právník; malíř, grafik a ilustrátor; jeden ze zakládajících členů Skupiny 42. V polovině padesátých let rozvinul nostalgické obrazy strojů, které dosloužily, a zátiší městských periferií. Ilustroval naučné knihy pro děti (Sto tisíc proč Michaila Iljina), vědeckofantastické romány (Součkovu trilogii Cesta slepých ptáků) i dobrodružné příběhy (A. Ransome, M. Twain); jako "první prolomil iluzivně reportážní hranice ilustrace dobrodružné povídky" (Holešovský, 1989)

VPŘED Rychlé šípy, junáci, pionýři >

Malák, Jaroslav

(1928―2012) Karikaturista, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů. Od roku 1942 navštěvoval Rotterovu grafickou školu, kde k jeho profesorům patřil Vojtěch Kubašta. Na sklonku války byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Po návratu do Prahy začal studovat na Státní grafické škole u Petra Dillingera a Richarda Landera. Ze čtvrtého ročníku přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde krátce navštěvoval právě vznikající ateliér kresleného filmu. V roce 1949, krátce po nedobrovolném odchodu z VŠUP, začal spolupracovat s humoristickým časopisem Dikobraz. Od roku 1952 kreslil ve svobodném povolání do mnoha periodik pro děti i dospělé. Malákova věcná a jasná kresba se uplatnila i v animovaném filmu. Pro snímek Eduarda Hofmana Tucet mých tatínků (1959) vytvořil postavu tatínka–holiče; s Jiřím Brdečkou pak spolupracoval na filmech Zmrzlý dřevař (1962), Špatně namalovaná slepice (1963) nebo Dezertér (1965). K zemědělské satiře Silný Bivoj navrhl v roce 1963 loutky. Na počátku 60. let byl jedním ze zakladatelů výtvarné skupiny Polylegran.

Humor na ostnech >
Strašidla z Trafouše >

Miler, Zdeněk

(1921―2011) režisér a výtvarník animovaných filmů; autor populárního loga studia Bratři v triku a legendární série o Krtečkovi. V padesátých letech, ještě před vznikem Krtkova prvního příběhu (Jak krtek ke kalhotkám přišel, 1957), režíroval radostnou ódu na nezištnou práci při společném díle ― didaktický řez vznikem makového koláče.

Televizní komiks vs. kreslené leporelo >

Noll, Miloš

(1926―1998) malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, filmový scénárista; v sedmdesátých letech autor animovaných filmů pro děti. V roce 1950 absolvoval VŠUP v ateliéru monumentální malby. Od roku 1953 pracoval patnáct let jako výtvarný redaktor časopisu Mezinárodního svazu studentstva World Student News. V padesátých letech ilustroval knížky Václava Čtvrtka (My tři a pes z Pětipes, 1958), J. R. Picka (Parodivan, 1957; Jak cestoval Vítek Svítek, 1960) nebo Milana Korejse (Čtení o čtení, 1960).

Země - vesmír - Bububulám >

North, Thomas Edward

(?) anglický grafik a ilustrátor. V padesátých a šedesátých letech byl činný jako reklamní grafik; ilustroval naučné knížky pro děti (Modern Transport, Collins' Wonder Colour Books).

Země - vesmír - Bububulám >

Pick, Jiří Robert

(1925―1983) spisovatel, dramatik a textař; V padesátých letech se s Jiřím Suchým a Ivanem Vyskočilem podílel na provozu populárních literárních a hudebních text―appealech v Redutě; v roce 1959 založil kabaret Paravan, jehož byl řadu let klíčovým autorem a uměleckým vedoucím.

Země - vesmír - Bububulám

Pokorný, Karel

(1891―1962) sochař, žák Josefa Václava Myslbeka. V padesátých letech se stal výrazným představitelem českého socialistického realizmu. Jako vysokoškolský pedagog působil na ČVUT. V letech 1948―1950 zastával funkci rektora pražské AVU.

Vítězství socialismu >

Rotrekl, Teodor

(1923―2004) výtvarník a ilustrátor, narozený jako Teodor Rothröckel (v roce 1950 si nechal jméno počeštit). Studia VŠUP dokončil v roce 1949. O rok později začal pracovat pro SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy). V roce 1954 nastoupil do Mladé fronty a ilustroval řadu dobrodružných a vědeckofantastických románů, populárně-vědeckých a naučných knih pro mládež. Na sklonku padesátých let založil společně s Dobroslavem Follem, Františkem Skálou a Zdeňkem Mlčochem uměleckou skupinu Radar.

Země - vesmír - Bububulám >
Tanky míru >

Růžička, Jiří

spisovatel; autor naučných knih pro děti: Člověk staví zázraky (1956); NEJ NEJ NEJ (1959).

Země - vesmír - Bububulám >

Sekora, Ondřej

(1899―1967) spisovatel, žurnalista, grafik, ilustrátor, karikaturista, zakladatel českých ragbyových klubů, sportovní trenér, rozhodčí a entomolog. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Po Druhé světové válce byl redaktorem deníku Práce a časopisu Dikobraz; do konce 40. let pracoval v redakci nakladatelství Josefa Hokra. V roce 1949 stál u zrodu SNDK (Státního nakladatelství dětské knihy). V polovině padesátých let se podílel na prvních pokusech o televizní vysílání pro děti; od roku 1952 psal a kreslil ve svobodném povolání pro Lidové noviny a časopisy Mateřídouška, Ohníček nebo Pionýr.

Ferda Mravenec pracuje pro pětiletku >
Revoluce v Zapadlém údolí >
Bramborouci v Čechách >
Brigáda v mateřské škole >
Tanky míru >

Sokolová, F.

(?) v padesátých letech zaměstnankyně národního podniku Elektropraga Hlinsko; na montážní lince kompletovala elektrické spotřebiče; mimo jiné též "služebná božstva", vysavače JUPITER 402.

Služebníci k nezaplacení >

Miroslav Šašek

(1916―1980) Na Českém vysokém učení technickém v Praze vystudoval školu architektury a prošel malířským školením u profesora Oldřicha Blažíčka. Ve 30. letech procestoval západní Evropu, a dostal se i do severní Afriky. Ve druhé polovině 40. let ilustroval Chevalierovy Zvonokosy (1948), verše, pohádky a příběhy pro děti: Krysař (1945), Červená Karkulka (1949), Sedm mamlasů (1948), Frydolín a Hastrman (1947). Ve vlastním vyprávění Benjamin a tisíc mořských ďasů kapitána Barnabáše (1947) propojil kresbu s kaligrafickým textem. Karikaturami a kreslenými vtipy přispíval do Svobodného slova a do Kvítka, nedělní přílohy Českého slova. Po Druhé světové válce žil krátce v Jablonci, kde společně se svou první ženou navrhoval loutky. Od roku 1947 studoval École nationale supérieure des Beaux-Arts. Po únorových událostech roku 1948 zůstal v Paříži, a do konce života se do Československa nevrátil. V padesátých letech pracoval v mnichovské redakci Svobodné Evropy. Četl politické komentáře, recitoval poezii, hrál a zpíval v rozhlasových hrách i v kabaretech. Kontakty se Svobodnou Evropou nepřerušil ani poté, co redakci RFE v roce 1957 opustil, aby mohl odcestovat do Paříže, a začít pracovat na nové knížce pro děti. Album This is Paris (1959) se téměř ihned stalo bestsellerem. Na podobných průvodcích světovými velkoměsty pak Miroslav Šašek pracoval až do poloviny 70. let. Z koláží kreseb a snímků antických soch sestavil knihu Stone is Not Cold (1961). Pro majitele značky Matchbox napsal a nakreslil vyprávění o historii výroby modelů Mike and the Modelmakers (1970). Poslední svazek z řady This is…, věnovaný historické Británii, vyšel v roce 1974. M. Šašek zemřel ve věku 63 let ve Wettingenu poblíž Curychu. Jeho pozůstalost ‒ vedle originálních kreseb k "průvodcům" a mnoha dalším knihám ‒ představuje stovky volných kreseb a desítky obrazů, roztroušených po celém světě. Od roku 2011 pečuje o jeho odkaz Nadace Miroslava Šaška.

M. SASEK se vrací domů >

Škoda, František

Už jako student pražské VŠUP začal v roce 1945 spolupracovat s nakladatelstvím Mladá fronta. Ilustroval naučné knihy a technické časopisy pro mládež. Didaktická ilustrace dominovala i jeho práci pro Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK). Později si Škoda vytvořil výrazný znakový stereotyp pro stafáž technických ilustrací, které se snažil oživit situačním humorem.

Názorná objasnění základních principů >

Šperk, Jiří

sběratel a publicista; autor mnoha odborných článků o zápalkových nálepkách a filumenistických katalogů.

Od propagandy k reklamě >

Štembera, Otakar

(1914―1999) malíř, ilustrátor a karikaturista. Od prvního čísla přispíval do Dikobrazu; od roku 1951 (až do počátku 80. let) byl redakčním kreslířem deníku Práce. V padesátých letech se specializoval na tendenční satiru, politickou a protiválečnou karikaturu. Od roku 1957 pracoval v nejrůznějších orgánech Svazu československo–sovětského přátelství.

Mraveniště si rozvracet nedáme! >
Modernista konstruktivní satiry >
Hladová koruna >
Ten nečte zemědělskou literaturu!>

Štěpán, Bohumil

(1913― 1985) grafik, ilustrátor, malíř; mistr výtvarné zkratky, grafické metafory a koláže, v níž usiloval o proměnu šicího stroje v deštník a naopak (Macourek, 1963) – bez asistence operačního stolu. Vystudoval Ukrajinskou akademii výtvarných umění a Rotterovu grafickou školu. V padesátých letech pravidelně přispíval do Dikobrazu; později kreslil pro Mladý svět nebo Plamen. Na přelomu padesátých a šedesátých let se účastnil výstav skupiny Polylegran. Od konce 60. let žil v západním Německu.

Modernista konstruktivní satiry >
Autogram na rubu Měsíce >

Štuka, Ivo

(1930―2007) spisovatel, básník, novinář; V padesátých letech redaktor Lidových novin, časopisů Československý voják a Plamen. Na přelomu 50. a 60. let se intenzivně zabýval letectvím a kosmonautikou; jedním z výsledků je didaktická sci-fi Šest dnů na Luně 1 (1963), kterou ilustroval Teodor Rotrekl.

Země - vesmír - Bububulám >

Weinzettl, Vilibald

(1916―1991) architekt, reklamní grafik, ilustrátor a tvůrce animovaných filmů. V padesátých a šedesátých letech patřil k předním autorům zápalkových nálepek, které sám od dětství sbíral. V Českých Budějovicích vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební a po maturitě v roce 1936 nastoupil místo stavebního asistenta v Praze. Od roku 1949 byl vedoucím reklamního ateliéru národního podniku Propag, kde navrhl své první nálepky signované značkou VW. Později, jako grafik ve svobodném povolání, navrhoval nálepky pro n. P. Orbis (po reorganizaci v roce 1978 nakladatelství a vydavatelství Panorama).

Zrcátka života a světa >
Od propagandy k reklamě >

Wimmer, Miloslav

(1922―2010) válečný veterán, vynálezce a zlepšovatel; v padesátých letech působil ve středisku pro posuzování a realizaci vynálezů a zlepšovacích návrhů. Je autorem koncepce použité při stavbě prvního panelového domu v Československu, dokončeného v roce 1955. Od poloviny osmdesátých let byl Ďáblickým kronikářem; ve "svém" paneláku žil až do smrti.

Meruňkový dortík s betonovou náplní >

1930

Studoval na VŠUP a na AVU v Praze u profesora Antonína Pelce. Od absolutoria v roce 1955 se ve svobodném povolání zabývá volnou i užitou grafikou, knižní a časopiseckou ilustrací a kreslením karikatur. Až do konce 60. let kreslil a publikoval se spolužákem Adolfem Bornem. Jelínkovy satirické kresby, poučené moderní americkou karikaturou, se objevovaly na stránkách Literárních novin, Mladého světa, Kultury nebo Dikobrazu i na výstavách sdružení karikaturistů Polylegran. Podobně jako řada jeho kolegů kreslil také komiksové seriály do dětských časopisů Sluníčko nebo Čtyřlístek. V roce 1981 emigroval do západního Německa.

Oldřich Jelínek, kresba z časopisu Plamen, roč. II, č. 12, prosinec 1960, s. 83